Vážení čtenáři. Otevíráme na našich webových stránkách novou rubriku nazvanou Knižní okénko, která bude pravidelně přinášet aktuální informace o nově vydané beletrii dotýkající se tématu šoa.

Bohatá knižní produkce v posledních dvou desetiletích nabídla zájemcům o šoa řadu publikací, a to jak v oblasti literatury odborné, tak v nepřeberném množství současné beletrie.

V posledních letech se ovšem široké spektrum fiction publikací dotýká šoa pouze okrajově, jakoby mimochodem, šoa je pro mnohé spisovatele stejnou zajímavostí jako obecně téma 2. světové války, stává se pouhým střípkem mozaiky v osudu hlavních hrdinů, či dokonce vedlejších postav, jakousi „překonatelnou překážkou“ na „trnité“ cestě za štěstím. Tento motiv tak můžeme stále častěji nalézt v tzv. populární literatuře, obecně nejčtenější literatuře posledních let, a to nejen v historických románech (např. Kena Folletta) či thrillerech a krimi literatuře (např. Fredericka Forsytha), ale také ve společenských románech, a dokonce i romancích (např. Danielly Steelové). Domnívám se, že nikoliv náhodou se jedná o autory původem převážně z Ameriky. Lze zvažovat, že na rozdíl od Evropanů jsou to právě američtí autoři populární literatury, tj. je to právě „zámoří“, které je schopno nahlédnout šoa s doslova chladným odstupem, jakýmsi úplným „odcizením“ bez niterního prožitku, vytvořit z motivu šoa motiv banální, v řadě knih až motiv doslova „všední“, s minimálním efektem na vývoj děje či postavy, a to i přes fakt, nebo s americkým paradoxem naopak právě proto, že odtud pochází také mnoho knih s touto tematikou, psaných převážně židovskými emigranty, které se řadí bezesporu mezi dnes již klasickou beletrii.

Zajímavý vývoj naznala oblast non-fiction literatury, resp. též knihy pohybující se na hranici non-fiction a fiction. Opět vychází řada publikací přímých pamětníků, vzhledem ke značnému časovému odstupu se již jedná o poslední skupiny přeživších, v době šoa dětí či dospívajících, návazně se také objevuje tvorba potomků přeživších, tj. autorství druhé a třetí generace po šoa. Tyto vzpomínky či deníky jsou nezřídka zakomponovány do fiction, kterou lze považovat v tomto případě za pomocný nástroj na cestě k vyjádření niterných prožitků; výjimku ovšem netvoří ani přímá svědectví, v některých případech mísená se zpětnou reflexí danou značným časovým odstupem, vlivem dostupné literatury i médií.

Z knižní produkce posledních měsíců bych ráda aktuálně doporučila k zamyšlení a další diskusi následující publikace:

Fiction literatura, v případě autorství pamětníků s autobiografickými prvky:

1. Posmrtně vydaná kniha Oty B. Krause Cesta pouští
2. Krajiny Metropole smrti Otty Dov Kulky
3. Jídlo se nevyhazuje Amira Gutfreunda
4. Hned vedle bílá barva mráčků Hanuše Hachenburga
5. Druhé vydání knihy Laskavé bohyně Jonathana Littella
6. Zlodějka knih Markuse Zusaka

Non-fiction literatura:

1. Ženy z bloku 10 Hanse Joachima Langa
2. Vrazi paměti Pierra Vidala-Naqueta
3. Sedmý milion Toma Segeva
4. A kde byl Bůh, když Židé umírali v Osvětimi Jana Jelínka

-hh-