Studio Švandova divadla v Praze uvedlo v lednu 2011 divadelní představení s prostým názvem Šoa. Zuzana Onufráková a Miroslav Hruška v něm ztvárnili životní osudy Hany Pravdové a Miloše Dobrého, kteří přežili holokaust. Inscenace vypráví příběhy dvou lidí s velmi podobnými osudy. Oba prošli Terezínem, Osvětimí, přežili pochod smrti a zažili poválečnou křivdu od komunistického režimu. Přesto se nikdy nepotkali.
Režiséra Daniela Hrbka k inscenaci inspiroval příběh jeho rodiny, z níž zůstala po druhé světové válce naživu jen babička Rosa. „Hledal jsem příležitost, jak se s těmi nenávratně mrtvými lidmi potkat,“ říká Hrbek. V roce 2005 se setkal v Londýně s Hanou Pravdovou. Toto setkání v něm podnítilo potřebu zpracovat její příběh scénicky, po přečtení zpovědi Miloše Dobrého v jednom časopise o pět let později přetvořil Hrbek svoji vizi ve skutečnost. Čerpal z autentických výpovědí Hany a Miloše a též z knihy Krátké povídky z dlouhého života, jejímiž autory jsou Hana Pravdová a její druhý muž Jiří Pravda.
Autoři projektu zvolili pro prezentaci představení studio ve sklepních prostorech Švandova divadla. Malé jeviště pod úrovní hlediště a v prostředí kamenných základů budovy sugestivně dokresluje zážitek z představení. V popředí jeviště je ostnatý drát, v jeho centru pak vlakové koleje, na nichž leží desítky bot. Na jedné straně stojí piáno, nad jehož klaviaturou je umístěno zrcadlo, a vytváří tak dojem kosmetického stolku. Oba protagonisté vyprávějí své příběhy z různých míst jeviště, jedinými rekvizitami jim jsou kufry a boty na kolejích. Jeviště je potemnělé, světlo ozařuje vždy jen vyprávějící postavu, ze stran proudí na jeviště pára. Jednotícím prvkem vyprávění je píseň Tsen Brider, jidiš obdoba 10 malých černoušků. Píseň vypráví o deseti bratrech, z nich vždy jeden umře v plynové komoře, až zůstane poslední bratr sám.
Vyprávění obou postav má díky zvoleným protagonistům odlišné význačné rysy. Miloš Dobrý byl v době druhé světové války ještě středoškolák, jeho vyprávění je povídání optimistického sportovně založeného rošťáka. Jeho chlapecké vyprávění je čisté, postrádá hloubku vědoucího dospělého. Vyprávění Hany je naproti tomu vyprávění dospělé a elegantní dámy, která si je vědoma historických okolností i možných důsledků.
Miloš Dobrý se narodil 31. ledna 1923 v Praze jako Miloš Gut. Po vzniku protektorátu byl vyloučen z gymnázia. V roce 1941 byl určen do prvního transportu, Komanda výstavby do Terezína. Zde potkal svoji budoucí ženu, Zuzanu Beckmannovou. Následně prošel Osvětimí a pracovním táborem Schwarzheide. Se svým bratrem Josefem přežil pochod smrti. Po válce se oženil se Zuzanou Beckmannovou, vystudoval vysokou školu a začal hrát rugby. V roce 1990 se stal prezidentem Ragbyové unie. Zemřel 23. listopadu 2012 v Olomouci. Hana Pravdová se narodila o sedm let dříve, 29. ledna 1916 v Praze, jako Hana Becková. V dospělosti se stala herečkou a před druhou světovou válkou již měla několik divadelních angažmá. Později byla transportována do Terezína a poté do Osvětimi, kde zemřel její první manžel, Alexandr Munk. Ke konci války Hana utekla z pochodu smrti. V Čechách se vrátila pod jiným jménem do divadla a vzala si herce Jiřího Pravdu. V roce 1949 emigrovali do Austrálie a usadili se v Londýně. Po roce 1989 se Hana Pravdová do Čech několikrát vrátila. Zemřela 22. května 2008 v Londýně. V současné době se připravuje anglická verze inscenace Šoa, v níž bude roli Hany Pravdové hrát její skutečná vnučka, Isabel Pravda.
-šv-
