Dokumentačné stredisko holokaustu v Bratislavě je přidruženou organizací Ústředního svazu židovských náboženských obcí na Slovensku. Jako instituce vzniklo v roce 2005, když navázalo na stejnojmenný společný projekt Židovské náboženské obce v Bratislavě a nadace Milana Šimečky. Na rozdíl od činnosti nadace, která trvale realizuje vzdělávací program Osudy tých, ktorí prežili holokaust, se DSH zabývá nejen aktivitami v oblasti vzdělávací činnosti, ale především výzkumem holokaustu na Slovensku, v jeho rámci i zveřejňováním dokumentů z období Slovenského státu a jejich postupnou archivací a digitalizací. DSH spolupracuje s odbornými institucemi jak na Slovensku (mimo jiné se Slovenským národním archivem, Ústavem etnologie SAV, Historickým ústavem SAV, Katedrou obecné historie Univerzity Komenského v Bratislavě apod.), tak v zahraničí (Shoah Foundation Institute for Visual History SCU Los Angeles v USA; Památník Terezín v České republice; Památník Yad Vashem v Izraeli apod.). Je přístupné také laické veřejnosti, jíž na základě individuální, odůvodněné žádosti poskytuje informace o obětech holokaustu na Slovensku.
Elektronické databáze pro potřeby DSH obsahují dva základní typy dokumentů. Jde o jmenný seznam židovských obětí holokaustu na Slovensku a evidenční deníky koncentračního tábora v Seredi (1944–1945). V roce 2009 na základě spolupráce Jana Hlavinky a Eduarda Nižňanského, mladého historika s profesorem obecných dějin z Univerzity Komenského, vznikla kolektivní monografie Pracovný a koncentračný tábor v Seredi 1941–1945, která kromě dokumentace historie zařízení mapuje i zdejší působení Aloise Brunnera, blízkého spolupracovníka Adolfa Eichmanna, který od konce září 1944 dohlížel na poslední deportace Židů z území Slovenského státu.
Zvláštní pozornost si zaslouží publikace Deti holokaustu z roku 2008 a dva konferenční sborníky Holokaust ako historický a morálny problém v minulosti a súčasnosti (2009) a Výskum a vzdelávanie o holokauste v strednej Európe (2012), jejichž autorkou je Monika Vrzgulová (první sborník sestavovala spolu s Danielou Richterovou, druhý s Janem Hlavinkou). Kniha Deti holocaustu obsahuje patnáct svědectví obětí válečného režimu. Zmíněné sborníky jsou výsledkem mezinárodních konferencí organizovaných na půdě DSH. Spolu s Katedrou obecných dějin FIF UK v Bratislavě publikovalo DSH v roce 2010 ještě dva svazky Acta historica Posoniensia XII. Judaica et holocaustica věnované arizaci obecně, jakož i její specifické podobě v různých regionech Slovenska. Podobně Spory o Biskupa Vojtaššáka: Politické a společenské aktivity Jána Vojtaššáka v rokoch 1938–1945, publikace z pera Jana Hlavinky a Ivana Kamence, vydaná v roce 2008, mapuje rozporuplnou osobnost spišského římskokatolického biskupa, jenž se stal navzdory svému válečnému působení jako arizátor Baldovských lázní (okres Levoča) kandidátem na beatifikaci.
Jak již bylo zmíněno, součástí aktivit DSH je zároveň edukační činnost. DSH je jednou z těch institucí na Slovensku, které se soustavně zabývají metodami a přístupy ve vzdělávání zacíleném na holokaust na slovenských školách – ať už prostřednictvím pořádání seminářů pro pedagogy nebo tvorbou metodických listů a příruček. O závažnosti této aktivity svědčí mj. i výzkum veřejného mínění mapující období Slovenského státu (viz zveřejněné výsledky). Tento výzkum, provedený v lednu 2013 agenturou FOCUS (partnerem projektu bylo mimojiné i centrum DSH), poukázal na základní vědomostní mezery slovenské veřejnosti v tématu arizace, deportace a holokaustu, jakož i dějin Slovenského státu vůbec.
Odkazy:
Dokumentačné stredisko holokaustu.
Komplexní přehled činnosti DSH v letech 2006–2011 v pdf.
Magdalena Bystrzak
