Literární historie zaznamenala řadu autorů, kteří byli pro své umění ochotni přijmout materiální nedostatek a žít na okraji společnosti. Nezná však mnoho osobností, které by byly natolik přesvědčeny o svém uměleckém poslání, že by dobrovolně zredukovaly svůj soukromý život na pouhé příběhy svých děl.

Max Zweig (1892-1992), německy píšící dramatik z Prostějova/Proßnitz, byl takovým jedinečným zjevem. Přednáška představí osudy a dílo tohoto asimilovaného židovského autora, zasazeného do německých a rakouských kulturních tradic, který měl v druhé polovině svého života – jistě nechtěně a ambivalentně – možnost přehodnotit jistoty své kulturní identity, otřesené holocaustem, v „exilové zemi“ Izraeli. Pokusíme se nastínit nejdůležitější souvislosti Zweigova života a díla a dotknout se obecných konceptů formování středoevropské židovské identity ve 20. století.

Ivana Cahová, Ph.D. (1979), od roku 2010 ředitelka Centra židovských studií Kurta a Ursuly Schubertových (Univerzita Palackého, Olomouc), vystudovala bohemistiku a germanistiku; kromě moravské německé literatury se specializuje na německou literaturu z Izraele, česko-židovskou literaturu, literaturu šoa a intelektuální a kulturní dědictví českých a moravských Židů. Od roku 2012 spoluorganizuje festival Dny židovské kultury Olomouc.