Napsat (dobrou) knihu pro děti s tématem holokaustu je pro autora vždy výzvou. V nakladatelství Grada vyšla před nedávnem útlá knížka s názvem Terezínské ghetto. Tajemný vlak do neznáma, jejíž autorkou je Veronika Válková, středoškolská učitelka dějepisu. Válková má na svém spisovatelském kontě vedle množství populárně-naučných dějepisných článků a učebnic, také např. čtenářsky velmi oblíbený fantasy román Wetemaa. Kniha Terezínské ghetto patří do ediční řady s atraktivním názvem Kouzelný atlas putování časem, jehož první díl vyšel již v roce 2002. Všechny knihy série jsou spojeny postavou dvanáctileté Báry, která vlastní kouzelnou knihu, jež jí umožňuje cestovat časem. Válková už nechala svou hrdinku podniknout broučkovskou cestu do starověkého Egypta, bojovat se severskými Vikingy či pít čaj na dvoře císařovny Marie Terezie.
V posledním díle se malá Bára ocitá na místě o mnoho temnějším, v terezínském ghettu. Bára nejprve samozřejmě netuší, na jaké místě se ocitla, ale všeobecná tíživá atmosféra na ni nedělá dobrý dojem. Postupem času se dostane pod „ochranná křídla“ chlapců kolem v Terezíně skutečně vycházejícího časopisu Vedem, v čele s jeho hlavním autorem Petrem Ginzem. Ti Báru postupně zasvěcují do toho, co to Terezín je, proč vznikl a jaký má účel. Bára na vlastní kůži poznává, co je to hlad kvůli skutečnému nedostatku jídla, zima kvůli nedostatku oblečení i pocit zoufalství a hnusu, když se pokrývka, kterou jí chlapci přinesli, hemží štěnicemi a vešmi. V této rovině je hlavní síla celé knihy. Hlavní hrdinka přichází zvenčí, ze světa, jenž si holokaustem neprošel, a tudíž nemůže ani pochopit, ani vysvětlit, co lidé v koncentračních táborech prožívali. Autorka se o to ve své knize ani nesnaží. Perspektiva dítěte jí umožňuje zaujmout pozici, která se přirozeným způsobem podivuje nad vším novým a neznámým a která nahlíží svět s určitou naivitou. Na rozdíl od světoznámého románu Chlapec v pruhovaném pyžamu irského spisovatele Johna Boyna, jehož příběh je vykonstruovaný a těžko uvěřitelný, působí příběh Báry velmi subtilně a citlivě. Autorka se bezpečně pohybuje v historických reáliích, takže její vyprávění stojí na pevných základech. Válková propojuje dětský svět chlapců okolo časopisu Vedem, který si pro zábavu a rozptýlení sami psali a vydávali, se světem dítěte z 21. století, které přesto, že je dennodenně syceno katastrofickými filmy a zprávami, se najednou na vlastní kůži ocitá v situaci, kterou si ani ve snu nedokázalo představit. Bára je ovšem vnímavá dívka a velmi rychle začíná chápat, jak se v novém světě pohybovat, přestože neustále zůstává závislá na tom, co jí chlapci přinesou.
Slabou stránkou celé knihy je její grafická úprava, která připomíná styl slavných japonských poválečných komiksů, které svou popularitu neztratily ani dnes. Jejím autorem je Petr Kopl, úspěšný kreslíř komiksů, jenž s Válkovou dlouhodobě spolupracuje. Komiks se v dnešní době stal velmi oblíbeným žánrem, od nějž si autoři i nakladatelé slibují, že zaujmou i člověka, který by jinak po knize třeba ani nesáhl. Komiks velmi často plní edukativní funkci, např. nakladatelství Portál má celou ediční řadu s názvem Seznamte se…, řada komiksovým způsobem zpracovává vědecké disciplíny i život a dílo významných osobností filozofie, psychologie apod. Je tedy pochopitelné, že i tvůrci Terezínského ghetta využívají podobné strategie. Přesto je třeba říct, že v tomto případě by méně bylo více a že obálka působí spíše jako obálka dobrodružného románu.
Kniha Veroniky Válkové před tímto složitým tématem obstojí, škoda jen toho konce, který jako deus ex machina přichází ve chvíli, kdy se příběh dostává do slepé uličky. John Boyne ukazuje, že ani literatura pro děti nemusí mít nutně šťastný konec, když svého dětského hrdinu nechá umřít v plynové komoře. Válková však nevybočuje z pravidel žánru, pravděpodobně proto, že Bára funguje jako průvodkyně po světech zmizelých a autorka už pro ni připravuje další dobrodružství.
-tt-
